SBCTeam - South Bohemian Cycling Team

Z neutichajícího studijního martyria Vám se značným zpožděním přináším reportáž z prvního vrcholu sezóny - 6.5. BLSECKÉ OKRUHY -76 km. Jedná se o závod takřka na vlastním písečku. Objasním to velmi stručně... Herr Direktorem byl člen naší ekipy Mr. "Boss" Roučka. Z toho by se dalo očekávat, že závod bude stavěn pro domácí (myslím členy SBC teamu) závodníky. Být Robin Hood, netrefil bych šípem/odhadem terč obřích rozměrů. Poté, co jsme zjistili jaká je realita s týdenním předstihem na Pláních. Bylo nám jasné, že na tomto okruhu se nebude bohatým brát a chudým dávat.

Závodní den pro mě začal časným vztykem a následným přesunem. Samozřejmě nechybělo ranní kafíčko a kontorola rozmarů počasí. Předpověď byla nedobrá a predikce na mokrý závod velmi reálná. Z čehož jsem měl VELKÉ obavy. V mé kuchyňce zkrátka chybí vybavení na mokro. Závody za takový podmínek jsou trápením, často nedobrovolně zkouším tvrdost asfaltových povrchů. Varování: " Nelejte mi vodu z bidonů pod kola!!". Volám Márovi do Bílska. "Jak to tam vypadá?"- odvětí:"Všelijak, opravdu nevím jestli bude pršet, jediné co vím, že to bude bolet." Sedám do auta a jedu vstříc novým intenzivním zážitkům.

Jsem na místě a rozbaluji základní tábor. Kupodivu jako domácí platím startovné, si řikám rovnou jsem je mohl  strčit do kapsičky těch chrtů. Nedá se nic dělat dnes žádný R. Hood ani discount. Cítím starťák, soukám do sebe poslední sacharidové zásoby, mažu vložku indulonou. Třicet minut do startu velím k odjezdu a obhlídce trati. Šviháme směr HP s vrchařškou prémií. Dojíždím první a užívám si jediný moment slávy tohoto den(bohužel).

"START" - 45 dravců (včetně bratří Schleků a Petra Foučka) se vydává na trať. První metry si užíváme zdravíme se známými kolegy a soupeři, poté se začnou rozléhat práskoty biče a v tu ránu se čelo splaší===>> všichni za ním. A pořád dokola.... Nervózní peleton se hrabe vzhůru na první vrchařškou prémii, uzká silnice neumožňuje měnit pozice v balíku, Hlídám si, abych nezůstal za někým se zařazenou zpátečkou. Vyjíždíme bez prvních odpadlíků na vrchol, následuje technický sjezd a kritické místo(rychlé dvě houpáčky kolem kravína). S Márou na sebe koukáme a opět kroutíme hlavou. Jak je tradicí, začátky závodu nejvíce bolí. Bohužel už nám chybí Petr na posledních nejprudších metrech stoupání nedokázal udržet tempo. Tentokrát neaktivoval mód osamělého jezdce a vytvořil grupeto s několika odpadlíky a nějakou část trati spolupracoval s čelem druhého balíku.

Přichází další stoupání, nacházím si lepší pozici a pocity jsou také lepší. Jsme na hoře a opět v kombinaci pravá-levá-pravá-levá-levá-levá směr dolů. Jsme u kravína - místo, kde nejvíce trpím. V nájezdu do 3. kola stále žijeme. S Márou jsme se poměrně aklimatizovali v balíku a začíná se nám tady líbít. Blížíme se na osudové stoupání, vyjížídím si do předu, abych měl rezervu k propadání. Kupodivu tento kopec jsem vyjel (i Mára) někde v půlce balíku. Začínám oslavovat své přežití, ale to jsem ještě netušil, co přijde. Na krátkých brdkách kolem kravína se udělala v balíku mezírka, která se stále zvětšoval. Jedeme s Jelenem a Pivoňem startším. "Snad si to kluci nenechají ujet" říkám si. Držím se jich a poslušně střídám. Přijíždíme asi s 30 metry pod jeden z menších kopců a zde se to stalo. Kluci jako excelentní vrchaři si ztrátu v kopci sjeli, ale já, Mára a další jsme toho schopni nebyli. Tím pro nás závod v půlce skončíl. Utvořili jsme skupinu 4 bojovníků(Schlekové, Ziky a dlouhán z Vinohradských šlapek). Původně nás mělo být 5. Jenže borec jménem Tomáš Holický se suveréně vyvez za svým mechanickým vozem(jsou zakázané) a v závětří si dojel hlavní pole. Velmi úsměvné!!

Zbytek závodu jsem s Márou odtahal špic přes 80% v našem grupetu. Na přání Zikyho jsme si to udělali pěkné . Dojíždíme do cíle 5. a 6. v kategorii A. Celkově na 21.(Víťa),22. (Mára) a 40. (Petr). Sklízíme uznání od kolegů a rekapitulujeme. Udělali jsme, co jsme mohli. Paradoxně nám závod skončil po rovině na větru. Být to v kopci pochopím to, ale na rovině nám známým tepmařům.

Zajímavost: Zjistil jsem, že mít nohy "jako"Cancellara a zadek "jako" Hushovd mi nepomůže ani na rovině. Musíme sehnat motůrky a prvotřídní domestiky!!

Výsledky:http://www.jalcyklo.cz/ke_stazeni/vysledky/2_03_vysledky_zavodu.pdf

 VKčko

Byl nádherný den, první Máj, lásky ke šmidlání na úzkých pláštích byl čas. Jak tomu chtěl kalendář JAL, tak se na tento sváteční den konal 2. závod elitní amatréské soutěže. Závod vedl oproti posledním dvěma ročníkům na jiné, prý "staré trati" a počasí bylo také velmi vydařené, téměř tropické.

Naše barvy hájilo duo Kunc-Schleck, Mr. "Boss" Roučka a Petr "Vítr" Fouček. Závodní atmosféra, která se linula atmoférou, byla nabitá rivalitou. Hlavním trnem v oku našich závodníků, byli ala kvazi-profíci z CT Weberu. Jejich převaha v prvním balíku byla znatelná(6), a místy mě i Máru pálilo do očí jejich žluté zbarvení. Byli všude a měl jsem pocit, že náš boj je prohraný. Ale s přibývajícím kilometry načtené mým čidlem a s rostoucí tepovou frekvencí, začasla žlutá ekipa slábnout. Naším dnešním prostorem na hrátky bylo 5 okruhů, kde nechyběla poměrně krátká, za to vyžívná stoupání, které jsem jezdil na "polo-španěla"(ještě jsem měl jeden pastorek rezervu). Do cíle se stoupalo po prosluněné asfaltové cestě do Věžovatých Plání.

"Start" hlásil strartér. Odevšať bylo slyšet cvak cvak, jak se kurtují cyklistické nohy do pedálů všemožných ořů. První metry si úžíváme, sluníčko svítí, ptáci zpívají.... přichází první zmiňovaný kopec.... Závod během chvíle přestal být požitkem, sluníčko mě pálí, ptáky už neslyším, slyším jen tlukot srdečních síní a komor, kyselina mléčná začíná vytahovat své trumfy. Marně doufám, že to bude lepší, ale každy kopec zažívám stejné i horší pocity. Kouknu se na Máru, zakroutím hlavou. Mára zbytky svých sil odvětí "seru na to". Držíme se, bojujeme.... občas pomůžu Márovi  mírným postrčením. V jednom kopci mi poděkuje: "vyser se na to a jeď". Jedu tedy a doufám, že v balíku nezůstanu sám. Máme za sebou první dvě kola, tempo do kopců a výjezdů z nich je více než brutální. Koušu se a děkuji srdíčku, že má ještě sílu pohánět mé nohy. Bohužel ve skupině už není Petr, zůstal v druhém kopci a  zařadil na mód osamoceného bojovníka. Přichází třetí kolo a mé obavy, snažím se šetřit síly. Přichází kopec 7% k mé radosti jedeme pouze 23 km/h, vyškábu se v pohodě nahoru a plánuji dál.

Řikám Márovi "ještě, že jsem zvolnili" on posunkama zvedne palec nahoru a dál se soustřeďuje. Vjíždíme do 4. kola, prohodím pár slov s Jelem, který mi radí jak na to. Jeho rady plním, v línější pasáži odjíždím bez větší námahy z balíku, rychle si buduji náskok 200m a připravuji se na stoupání, ve kterém nejvíce trpím. Vyjedu ho téměř nahoru svým tempem a pokračuji již docvaknut dál. Klepu na rameno Jelenovi, ukazuji mu, že jsem stále tady a říkám: "supr plán". Za chvíli dojde k další diskuzi ohledně odhození obalu od gelu kamsi do zeleně."Jelene to si děláš srandu, To jsem si o tobě nemyslel." Jelen mi to obhájil "bylo to upatlaný od gelu a zamazal bych se". Jeho jméno jsem nemusel škrtat ze seznamu svých idolů, kterému vévodí bájný Lancem. Přichází poslení kolo a já svojí strategii opakuji a opět přežívám. S Márou jedeme pod cílový kopec na čele balíku, s minimální intenzitou se přibližujeme k cíli. Pravotočka a hurá nahorů, po několika metrech se přes nás přežene stádo prestižáků a my zůstávame tam, kam patříme a bojumeme s Pivoňem starším. Podřazuji, jako slavný Lance i já jedu na kadenci... míjím Máru a mílovými kroky se blížím k Pivoňkovi, bohužel cílovou pásku protnul o šíři několika galusek dříve. Shake hand se závodníky v cíli a oslavy, že jsem za sebou nechali  5 členů CT Weberu.

Spokojen a s úsměvem na tváři dojíždí Petr se ztrátou 27 minut a nějaké drobné. Dalo se to čekat, když před závodem na naší otázku "Kolik si toho už najezdil?" odpověděl "..."

O Mr. Boss Roučkovi nemám více informací z průběhu závodu. Jediné co jsem postřehnul, že jeho vlastní vinou musel odstoupit z přední skupiny a dofukovat kolo. Z toho plyne ponaučení " Na závodní stroj nepatří špatně zalepené duše, které pomalu a jistě utikají!!!" I tak předvedl velmi kvalitní výkon a sólo jízdou určitě dobře potrénoval na boje proti chronometru .

Zajímavost : TF  letícího kolibříka je (1200 tepů/min). Z toho vyplývá, že jsem z více než 1/6 kolibříkem - průměr 179 tepů/minutu. Příjemné zjištění!!!

Výsledky: http://www.jalcyklo.cz/ke_stazeni/vysledky/2_02_vysledky_zavodu.pdf

 VKčko

JAL nám na úvod připravila zcela nový závod- časovku na 18 km v malebné vísce Mahouš. Náš tým vyrazil v počtu 4 bojovníků- premiéru si odbyl Láďa Roučka a na startu stáli také Mára a Víťa Kuncové a já. Víťa představil svůj nový stroj- Pinarello Dogma, který obrnil časovkářskými nástavci a zadním diskem, jehož zlověstné hučení se ještě dnes zcela jistě ozývá z temných zákoutí mahoušské návsi. Oděn do časovkářské helmy, jejíž bodec končil někde na přechodu hrudní a bederní páteře vypadal opravdu nebezpečně, což později také potvrdil. Okruh byl dosti technický, samá zatáčka, 2 mírná stoupání a několik příčných stružek, ba i panelový úsek se vyskytl. První vyrazil na trať Láďa a svým tradičním nekompromisním stylem dojel v čase 27:21 na celkovém 26.místě, 7. ve své kategorii C. Jako druhý z našeho týmu jsem vyrazil já, tradičně jsem přepálil začátek a konec prvního okruhu jsem absolvoval v mrákotách, ale druhé kolo jsem již jel svou jízdu. Čas 26:35 stačil na 14.místo, 4. v kategorii B. V identickém čase dojel můj bratranec z druhého kolene Tomáš Rotbauer z CT Weber, kterého však jury nepochopitelně posunula o místo dopředu a přidělila mu o bod více. Manažer naší stáje proto zvažuje podání oficiálního protestu. No a potom už svůj koncert rozjeli naši Kuncové. Mára po vzoru M.Cavendishe oblepil svou helmu speciální folií na balení svačiny, aby zvýšil svou schopnost řezat vzduch a dojel si pro 20.místo, 6.v kategorii A v čase 26:58. Na závěr jsem si záměrně ponechal Víťu, který drtil asfalt hned od samého začátku, dle jeho slov jej sice v úvodním stoupání druhého okruhu předjela babka s košíkem na kopřivy, ale i tak proletěl cílovou fotobuňkou v čase 26:20, což představovalo 3.místo v kategorii A (11.celkově) a skvělou bednu pro náš tým. Jako tým jsme se také neztratili a po prvním podniku seriálu nám patří čtvrtá příčka se ziskem 401 bodu.
Druhý den jsem vyrazil na pěkný švih pořád do kopce z Písku přes Libínské sedlo do Nové Pece a protože mi Kuncové ujeli v Libínském kopci, přidávám slíbenou kritickou poznámku na závěr. Takto se prostě s lídrem nejedná a to ještě házeli čísly o tepové frekvenci kolem aerobního prahu...
Váš HonzaB

    Týden do zahájení bojů v JAL se část SBC team (Mára a Vítek) podrobila testování formy v TT. V sobotu 21.4. jsme ráno nasedli na kola a švihli si na rozehřátí nocí ztuhlých a zkrácených těl na presenci osmého ročníku "Šandovky" v Žehušicích, místě chovu bílých jelenů. Startovní pole čítalo na šedesát hlav a při pohledu na speciály soupeřů se dal tušit na rovinaté trati dlouhé 17 500 metrů tuhý boj o každou vteřinu. Startoval jsem z motivačních důvodů minutu před Vítkem a doufal jsem, že splním úlohu vodiče jako při výšlapu na Kleť. Jelikož má výbava pro jízdu proti chronometru nebyla žádná musel jsem od prvních metrů přejít na merckxe a doufat, že úlohu vodiče pro bráchu, který byl vybaven hned několika pomocníky, splním dle smluvené taktiky. Na 11 kilometru se přes přehnal Vítek a každým otočením klik se vzdaloval a jeho náskok narůstal až na konečných 1:16. Jeho výsledný čas v cíli byl 24:23 (43,3km/h) a můj 25:39 (41,16km/h), což nám vyneslo druhé a třetí místo v kategorii M30. Celkovým vítězem se stal nezničitelný Karel Prager z týmu Vinohradských šlapek v traťovém rekordu 23:05 (45,74km/h). Tento výsledek nás jak se říká nakopl a na neděli si naplánovali další časovku Kol-ja v nedalekých Jabkenicích. Profil trati už byl náročnější a délka narostla na 26 kilometrů. Oproti sobotě slunce zakryla hustá peřina mraků a přidal se i nepříjemný vítr, tady ne úplně ideální počasí pro další "vyndavárnu", přesto se přihlásilo na start 92 závodníků. Zvolili jsme stejnou strategii a doufali v dobrý výsledek. S tratí jsem se pral a místy hodně ztrácel a cítil jsem, že sil přeci jen trochu chybí a na průměrnou TF 189 ze soboty jsem přiblížil jen chvílemi. V cíli mě od Vítka dělilo 1:20, který si vyjel časem 37:34:80 třetí místo mezi M30. Nesmím zapomenout zmínit, že závod opět opanoval Karel Práger alias Kapr v čase 34:43:26. Po závodě nastalo obhlížení speciálů rozličných značek a tvarů a čekání na vyhlášení výsledků, jelikož úspěchů jako je tento zatím moc nebylo. Ceremonii jsme si náramně užili a spokojení s předvedeným výkonem jsem vyrazily směr domov.

Nyní nás čeká pekelný úvod května, kdy budou zuřit boje nejenom v JALce, ale třeba i na Kouřimské 50, Liechtenstein tour a dalších závodech.

výsledky: Šandovka/17,5 km, Kol-ja/26 km

MáraK

Neuběhl ani rok a teplomilný fragment našeho týmu (Táňa a Honza) opět trénoval na Mallorce. Tentokrát nám dělal z COS Brno domestika pouze Tomáš Korbička, ostatní členové tohoto seskupení dali přednost trénování mládeže, pojídání krabů v Thajsku či pozdějšímu termínu se skupinou Hobby and Women v rychlostech kolem 20 km/hod. Největší baleárský ostrov nás opět přivítal slunečnými dny, ostrým severákem a hotelem Lancaster plným španělských důchodců. Naše trojice se ubytovala na pokoji 345, brzy získala kontrolu nad jídelnou, kurtem na petangue a pingpongovým stolem. Ihned po příletu jsme vyrazili na tradiční výlet na útesy a naplánovali loňsku podobný systém 3 tréninkových dní se dnem volna. Oproti loňskému roku se zejména rovinaté tréninky jevily náročnější, neboť ubylo domestiků a tak si i lídr (já) musel často tahat špic nezřídka i proti větru. Po velmi ambiciózním prvním trojbloku s 500 km mé křehké tělo zcela zkolabovalo, chytnul jsem chřipku či co a následující 3-denní blok jsem strávil v posteli pobíráním antibiotik a pojídáním pomerančů. Ihned po mém návratu do pelotonu Tomášovi hrozivě zavrčelo v břiše a obsah jeho trávicího traktu ve zcela tekuté formě poté několik dní opouštěl svého majitele všemi otvory. Také on tedy absentoval a náš tým se tedy většinu pobytu nacházel v troskách. Hned na počátku nechybělo mnoho a mohli jsme přijít o největší sběratelku beden v našem týmu, Táňu, kterážto se kochala krásami městečka Inca a skončila na zadním skle stojícího auta. Naštěstí stačila přibrzdit a odnesla střet ulomenou jedničkou vlevo nahoře a prokousnutým rtem. Škody na Trekoušovi nulové, na autě značné, ale údajně pojišťovnou hrazené. Naše iron woman se po několika minutách zotavila z lehkého otřesu mozku, zastavila masivní krvácení z obličeje a s přehledem dokončila švih a celé soustředění. Poté už jsem ji jen jednou shodil na kruhovém objezdu a jinak už vše proběhlo bez nehody. Mallorca nám nabídla tradiční terény, kvalitní silnice a velmi příjemné počasí. Uprostřed Tomášova pobytu na toaletě jsme absolvovali trénink s hendikepovaným sportovcem roku ČR 2011, Jirkou Ježkem, který nám předvedl část svého mistrovství jak na silnici, tak i v hospůdce La Venta nad točeným Mahou. Nutno podotknout, že jsem trénink s ním přežil jen proto, že mi odpustil Sa Calobru s 800 metrovým převýšením. Jirkův tréninkový plán se liší od našeho zejména tím, že nedoplňuje tekutiny a palivo v místních malebných kavárničkách a minimálně se věnuje oslavám krás zdejší přírody. Stihnul jsem za jízdy jen jednu tyčinku a hned jak jsme se večer rozdělili, nacpal jsem do sebe 2 bagety a zapil to Carbosnackem, abych se dostal do hotelu. Závěrem tohoto díla zrekapituluji: najeto více či méně kvalitních 1500 km, méně oproti loňsku vlivem nemocí v týmu, Tomášova sezona i přes několik kritických  chvil ještě zcela ztracena není, ta moje je vlivem známých faktů s otazníky a Táňa? V době, kdy čtete tyto řádky by již její úsměv měl být zase kompletní (myslím, že nevolila zlato) a forma jako vždy vynikající. Neuvedl jsem ještě, že objemový trénink na Mallorce v této fázi sezony je zcela nenahraditelný, Mallorca je nejvíc a kdo to nezažil, neuvěří. Apeluji na členy SBC týmu, aby zvážili příští rok své možnosti a priority a vyrazili také. Dresy máme skoro nejhezčí a bylo by radostné sledovat náš peloton u stolků v kavárně Colón na náměstí v Llucmayoru.
Váš HonzaB  

Vážení kamarádi a přátelé cyklistiky. Rád bych vás upozornil na 2 pozoruhodné cyklistické akce v tomto roce. První z nich je zcela nový cyklistický závod Liechtenstein tour pořádaný naším spřáteleným klubem COS Brno. Jedná se o akci pro členy SBC teamu povinnou. Trasa tohoto silničního závodu vede malebným krajem Moravského krasu a okolí a jistě prověří hlavně vrchaře. Měl jsem tu čest tam jednou potrénovat s COSáky a dost jsem si dával v háku za nima... Link na tuto budoucí kultovní záležitost je zde: http://www.liechtenstein-tour.cz/ a dále ho ještě vkládám do odkazů. Termín akce je 8.5., budeme tedy pěkně rozjetí z Bílska a přihlášky budou spuštěny 22.2.2012 - na výše zmíněných stránkách.

Druhá zajímavá akce, do které jsem osobně zainteresován, je cyklo tour pořádaná nadací Na kole dětem (On bike for children) . Jedná se o charitativní jízdu o 14 etapách, jejíž výtěžek bude věnován onkologicky nemocným dětem. Hlavní magnet a vedoucí pelotonu je Josef Zimovčák se svým vysokým kolem. Cílem je přitáhnout co nejvíce cyklistů do pelotonu pro jednotlivé etapy, upozornit na akci a tím zajistit pomoc sponzorů. Jede se ze Slovenska, přes Vídeň a řadu moravských i českých měst. V pátek 15.června se jede i přes Písek, apeluji tedy na všechny cyklisty v okolí, aby se tento den připojili. Více info na http://www.higbic.cz/ . Pomoci můžete samozřejmě nejen účastí, ale i zakoupením suvenýrů, náramků či příspěvkem na konto nadace: 

107-484410267/0100

Já osobně určitě pojedu minimálně etapu přes Písek (start je v Táboře a končí se v Plzni. 167 km nikoho nezabije, co říkáte?  Váš HonzaB

Na Strakonicku se nedávno vyhlašovala anketa Sportovec roku a náš člen, triatlet, běžec na lyžích, cyklista a stavitel rodinných domů, Míra Motejzík, byl novináři zachycen při tréninku v zalesněných kopcích v okolí města a vyhlášen SPORTOVNÍ OSOBNOSTÍ ROKU 2011 NA STRAKONICKU. Toto neuvěřitelné vítězství v prestižní anketě nám dává naději na Mírův brzký průnik na celostátní úroveň. Sáblíková, Berdych, Jágr a jiné sportovní osobnosti se tedy musí zákonitě připravovat na příjem nového člena do svého klubu! Link na celý článek nabízím za několik centimetrů                             http://strakonicky.denik.cz/ostatni_region/mam-vetsi-botnik-levych-nohou20120204.html

Pro oživení spících stránek přidávám několik komentářů k zimním aktivitám. Co čert nechtěl, napadl sníh a přimrzlo, jak už tomu tak v zimě bývá. Pravověrní silničáři sice vyrážejí za každého počasí, ale mě tato kratochvíle v zimě nesvědčí a preferuji běžky. Nedávno proběhla potichu Jizerská 50 a po roce se opět zlomek našeho týmu odhodlal potrápit své tělo. Na trasu se vydal Míra Motejzík, stejně jako loňský rok. Vedle něj jsem chyběl já, vzpamatovávající se z chirurgického zákroku. Míra bojoval jako lev, podmínky byly pekelné, byl to zážitek pro masochisty a sadistické diváky. Měkká stopa, která po projetí elity zmizela zbyl umydlený plácek. Mnozí absolvovali velkou část padesátky s běžkami v ruce (Míra to také zažil). Nakonec to byl čas okolo 6 hodin, což odpovídá podmínkám a absenci předchozího tréninku (nebyl sníh). V posledních dnech tedy napadlo a já jsem zrealizoval minisoustředěníčko na Srní. Soustředil jsem se sám na sebe, ráno před snídaní vždy lehký výklus v mých běžeckých Salomonkách, ráno dopolední fáze technikou bruslení (také v Salomonkách) a odpoledne klasika (do třetice Salomonky). Podmínky jsou v současné době naprosto ideální, prašánek, teplota kolem -5 stupňů, takže ani klasiky a mazání se netřeba obávat (prozrazuji něco ze své alchymistické dílničky- mažte mordý extra ). Sněhu ke dvoum metrům, nádherné scenerie, i jsem se kochal místy...Pro bruslaře doporučuji okolí Prášil, kde inteligentně najíždí jen 1 stopu a zbytek utahujou na bruslení, navíc po ránu nepotkáte ani živáčka, ideální pro odpočinek od civilizace. Na klasiku zase okolí Modravy, buď ráno nebo večer, kolem poledne se musíte proplétat nasupeně se tvářícími tetkami a strejci. V nižších polohách je ledovka, po nedávném tání a nynějších mrazech. Takže SKOL!!!

Váš HonzaB

Přejeme všem návštěvníkům našich stránek pevné zdraví, fůru štěstí a spoustu radosti z cyklistiky v roce 2012!!!